Blues pro bláznivou holku
Blues pro
bláznivou holku
Pánové
věcně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To jen pro skutečné lidi které jsem poznal
budu teď chvíli dělat paňácu
Toto jsou verše pro dělníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
při dědu socana
ani v smrti nebyl bohabojný
Na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí
být
Pro jenu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát jazz
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonáře Albertina Vidím ho jako dnes
říká: „Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád“
Pro mistra z rybárny – poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Miles Davise pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
trubku plnou vzlyků
Pro krásnou ženu která strávila své mládí
v Ravensbrucku
pro její předčasné vrásky
Pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém
flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky
Pro slepého kamelota Večerní Prahy v pasáži Světozoru
Pro holky tančící charleston ve sklepě pod Národní třídou
Pro párkáře Karla a jeho ruku hnijící někde u Madridu
Pro Modiglianiho a Parkera – oba umřeli v bídě
Pro vousatého Fidela který řekl: „Demokracie – to je rozdat
zbraně lidu“
pro rudoarmejce zabité u nás 10. května tisíc devět set
čtyřicet pět
pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
pro všechny kdo ve svých rukou nesou tento krásný
ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu kepředu přes klatb
papežů a sliny velkozlodějů přes všechny strejčkovské
demokracie
mory
a
války