Poutník; mágův deník
· Když člověk putuje k nějakému cíli, je velice důležité, aby sledoval cestu. Právě cesta nás vždycky učí, jak nejlépe dojít, a obohacuje nás, když se jí ubíráme. Srovnal bych to s pohlavním aktem, při němž intenzitu orgasmu určuje milostná předehra. To ví každý. Stejné to je, když máme v životě nějaký cíl. Můžeme být lepší nebo horší podle toho, jakou cestu si zvolíme k jeho dosažení, a podle toho, jak tou cestou jdeme.
· Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.…věta z Bible
· První známkou toho, že zabíjíme své sny, je nedostatek času. Ti nejvíce zaneprázdnění lidé, které jsou v životě poznat, měli vždycky na všechno čas. Ti, co nic nedělali, byli pořád unavení, nestačili na tu trochu práce, kterou měli zastat, a ustavičně si stěžovali, že den je příliš krátký. Ve skutečnosti měli strach bojovat dobrý boj.
· Nejhorší ze všech možností, jimiž se člověk snaží trápit sám sebe, je jeho přístup k lásce. Věčně trpíme kvůli někomu, kdo nás nemiluje, kdo nás opustil, kdo nás nechce opustit. Když jsme svobodní, tak je to proto, že nás nikdo nemá rád, když jsme ženatí a vdaní, tak si zase z manželství uděláme otroctví.
· Když Syn Otce sestoupil na zem, přinesl lásku. Ale protože lidé spojují lásku jen s utrpením a obětí, tak ho nakonec ukřižovali.
· Neexistuje náboženství, které by dokázalo shromáždit všechny hvězdy, protože kdyby k tomu došlo, vesmír by se změnil v obrovský prázdná prostor a ztratil by důvod existence. Každá hvězda – a každý člověk – má svůj prostor a své zvláštní charismatické znaky. Existují hvězdy zelené, žluté, modré, bíle, existují komety, meteory a meteority, mlhoviny a prstence. To, co odsud zdola vypadá jako spousta stejných teček, jsou ve skutečnosti miliony odlišných věcí, roztroušených v prostoru přesahujícím lidské chápání.
· Tentokrát jsem pasáž z Bible připomněl já jemu: V knize Jobově stojí psáno: To, čeho jsem se lekal, stalo se mi.
· Nezáleží však na tom, jak je člověk stár; jakmile se setmí, noc s sebou přináší děsy skrývající se v duši už od dětství.
· Připomněl jsem mu jeho ponaučení, že pojem času je naším vlastním výtvorem.
· Jediný způsob, jak se správně rozhodnout, je zjistit, jaké je chybné rozhodnutí. Znamená to zvážit beze strachu a slabosti jinou cestu a pak se rozhodnout.
· Vzpomeň si, jak potřeboval Ježíš Jidáše. Musel si zvolit nepřítele, jinak by jeho boj na zemi nedošel svály. Kříže u cesty ukazovaly, jak bylo této slávy dosaženo: krví, zradou a opuštěním.¨
· Jeno jedno ti chci říct: lidé, kteří se považují za moudré jsou nerozhodní ve chvíli, kdy mají poručit a jsou vzpurní ve chvíli, kdy mají sloužit. Domnívají se, že dávat rozkazy je hanba a přijímat rozkazy zneuctění. Nikdy se tak nechovej.
· Dnes ale budeš čelit jinému druhu nepřítele, fiktivního nepřítele, který tě může zničit, anebo být tvým nejlepším druhem: smrti. Člověk je v přírodě jediný tvor, který si uvědomuje že zemře. Proto, a pouze proto, si hluboce vážím lidského rodu a věřím, že jeho budoucnost bude mnohem lepší než jeho přítomnost. Přestože člověk ví, že jeho dny jsou sečteny a že všechno skončí dřív, než se naděje, činí ze života boj hodný bytostí věčné. To, čemu lidé říkají ješitnost – zanechat dílo, potomky, snažit se, aby se na jejich jméno nezapomnělo –, to považuji za nejvyšší výraz lidské důstojnosti.
· Nejsou tu jedovatí hadi a pes se vrátí a zaútočí na tebe až zapomene na svou dnešní ranní porážku. V okolí také nejsou žádné zločinecké živly. Nic tě na tomto místě neohrožuje, až na jedinou výjimku: tvůj strach.
· Smiluj se nad těmi, kdož se bojí uchopit pero, štětec, nástroj čí nářadí, protože se myslí, že jiní to učinili lépe a že oni sami nejsou hodni vstoupit do čarovného sídla Umění. Ale více se smiluj nad těmi, kdož se chopili pera, štětce, nástroje či nářadí, a cítíce se lepší než druzí, dali inspiraci ubohou podobu.
· Smiluj se nad těmi, kdož jedí a pijí dosyta, ale ve své sytosti jsou nešťastní a osamocení. Ale více se smiluj nad těmi, kdož s postí, kárají, zakazují a mají se za svaté a jdou hlásat Tvé jméno na náměstí.
· Smiluj se nad těmi, kdož se bojí smrti a neznají mnohé říše, jimiž prošli, a mnohou smrt, již už zemřeli, a jsou nešťastní, protože si myslí, že všechno jednou skončí. Ale více se smiluj nad těmi, kdož již poznali svou mnohou smrt a dnes se považují za nesmrtelné.
· Smiluj se nad těmi, kdož zotročují hedvábným poutem lásky a považují se za pána toho druhého a jsou žárliví, otravují se jedem a mučí se, protože nedokážou vidět, že láska se mění jako vítr a všechno ostatní. Ale více se smiluj nad těmi kdož se k smrti bojí milovat a odmítají lásku ve jménu nějaké vyšší lásky.
· Smiluj se nad těmi, kdož vesmír omezují na vysvětlení, Boha na kouzelný elixír a člověka na bytost se základními potřebami, jež musí být ukojeny, protože ti nikdy neuslyší hudbu sfér. Ale více se smiluj nad těmi, kdož mají slepou víru a v laboratořích přeměňují rtuť ve zlato a hromadí knihy o tajemstvích tarotu a o síle pyramid.